Flamenco v Málaze – vysvětleno

Co UNESCO uznalo

V roce 2010 UNESCO zařadilo flamenco na svůj Reprezentativní seznam, registr světového nehmotného kulturního dědictví. Jeho zápis vymezuje tři složky – zpívané cante, tančené baile a kytarové toque – spolu s kastanětami, tleskáním a dupáním, a uvádí, že toto umění se provozuje na náboženských slavnostech, obřadech a soukromých oslavách. Andalusie je označena za srdce tohoto umění, s Murcií a Extremadurou jako dalšími kořeny, a komunitě Gitano (Roma) je přiznána zásadní role v jeho vývoji. UNESCO dodává, že se toto umění předává prostřednictvím rodin, dynastií, společenských kruhů a flamenkových klubů, a proto se v tomto průvodci později objevuje malagská peña. Je to živá praxe, nikoli muzejní exponát: UNESCO nazývá flamenco odznakem identity mnoha komunit a skupin.

Kam zapadá Málaga

Flamenco je andaluské, nikoli místní pro jedno město, a jeho první písemné stopy ukazují podle Wikipedie na Jerez de la Frontera na konci osmnáctého století. Příspěvkem Málagy je rodina písní známá jako cantes de Málaga, která vyrostla z místního fandanga. Flamenkový portál Junty de Andalucía uvádí, že malagueña pochází ze starých fandangů z Málagy. Pro návštěvníka jsou důležité dvě písně: malagueña, zpívaná forma tohoto města, a verdiales, které hrají vesnické kapely v kopcích za ním. Obě stojí za poslech, i když je program nikdy nejmenuje. Tablao show v Málaze je především flamenkovou show a místní písně se objevují, když si je umělci zvolí.

Verdiales, zvuk horských vesnic

Verdiales pocházejí z vesnic Montes de Málaga, Almogía a Comares a zůstávají venkovskou lidovou tradicí, která existuje nezávisle na profesionálním flamencu. Wikipedia je popisuje jako úzce spjaté s fandangem a jako přeživší nejstarší tradice malagského fandanga. Hrají je pandas, kapely spojující zpěváky, tanečníky, housle, kytary, tamburínu nebo rámový buben a malé činely. Hlavní oslava, Fiesta Mayor de Verdiales, se koná kolem 28. prosince, na den Svatých neviňátek, a tato fiesta je uznána jako Bien de Interés Cultural. Soubory jsou neprofesionální, a proto verdiales působí jinak než uhlazený scénický program.

Malagueña a její tvůrci

Malagueña vzešla ze starých fandangů z Málagy a v první polovině devatenáctého století se stala flamenkovým stylem, uvádí Junta de Andalucía. Zpívá se ve volném rytmu, je ceněna pro svou melodii a často končí živějším fandangem. Wikipedia uvádí Antonia Chacóna jako nejplodnějšího tvůrce malagueñas a Enriqueho el Mellizo jako zpěváka, který ji posunul směrem k volnému rytmu. Juan Breva, narozený ve Vélez-Málaga v roce 1844, je zpěvák nejvíce spjatý s tímto městem; na počátku dvacátého století nahrál tři ze svých stylů a Lorca je citován, jak kontrastuje jeho obrovskou postavu s vysokým, lehkým hlasem. Nemusíte malagueñu poznat, abyste si ji užili; všímejte si dlouhé, nespěchající melodické linie nad kytarou.

Zpívající kavárny a tanečnice v kavárně v Málaze

Flamenco se ve 19. století přesunulo z rodinných oslav na placená pódia. V roce 1881, jak uvádí Wikipedia, otevřel Silverio Franconetti v Seville první kavárnu pro flamenkové zpěváky a Málaga měla svůj vlastní okruh: místní průvodce flamencem napočítá od poloviny 19. století více než patnáct café cantantes v okolí Plaza de la Constitución. Litografie zde zobrazená, podepsaná Henrym Detouchem se slovem Málaga, zachycuje tanečnici v černém šálu na pódiu kavárny, za níž sedí zpěváci a publikum je natěsnané těsně u ní. Je to kresba, nikoli fotografie, ale ta blízkost, kterou ukazuje, je stejnou blízkostí, jakou dnes prodává malý tablao. V tomto smyslu je tablao potomkem kavárenského pódia.

Málaga si pamatuje své zpěváky

Staré centrum v sobě nese připomínky této historie. Na průčelí restaurace El Chinitas na Calle Moreno Monroe připomíná kachlová deska instalovaná na jaře 2002 lidi, kteří z Málagy udělali město zpěvu. Mezi jmény na ní najdete Juan Breva, La Trini, El Canario a El Piyayo. Deska je rychlou lekcí o tom, kolik zpěváků město považuje za své. Čtení jmen je snadný způsob, jak začít vnímat zvuk Málagy ještě před začátkem představení. Takovou desku si můžete přečíst zdarma a nepotřebujete žádnou vstupenku. Datum vytištěné na kachli je jaro 2002 a portrét v její horní části nese označení El Chinitas.

Peña a její muzeum

Peña je flamenkové klub, typ společenské skupiny, kterou UNESCO označuje za jeden ze způsobů, jímž se toto umění předává dál. Nejznámější v Málaze je Peña Juan Breva, založená v roce 1958 jako pocta zpěvákovi a sídlící v budově na Calle Ramón Franquelo ve starém centru. Andaluská turistická rada zde uvádí její Muzeum flamenkového umění a budova spojuje klub i muzeum pod jednou střechou. Tablao je místo, kde se sleduje představení; peña je místo, kde komunita kolem tohoto umění udržuje tradici při životě – mezi zpěváky, kytaristy a posluchači, kteří se scházejí mimo komerční okruh.

Tablao, peña, restaurační představení

Podle formulace Wikipedie je tablao místo pro flamenková vystoupení a tento termín označuje i taneční parket. Formáty, s nimiž se návštěvník v Málaze setká, se liší především tím, co představení obklopuje. Tablao, jako je El Gallo Ronco, prodává vstupenku na zhruba hodinové představení. Restaurační představení začleňuje vystoupení do jídla, přičemž potraviny se dokupují během něj. Peña je klub pro členy a nadšence a není koncipována jako show pro kolemjdoucí návštěvníky. Vědět, který z těchto tří formátů jste si rezervovali, vysvětlí většinu toho, co se během večera odehraje. El Gallo Ronco je prvním formátem, takže ho hodnoťte jako hodinu flamenka se vstupenkou, ne jako jídlo nebo členský večer.

Co poslouchat během jedné hodiny

Začněte compásem, rytmickým cyklem pala, který nesou kytara a tleskání (palmas). Pak sledujte hlas a nakonec nohy. Soleá, základní palo často hrané jen s jednou kytarou, má dvanáctidobý cyklus a vážnou náladu. Siguiriya patří k hluboké písni a počítá dvanáct dob s důrazem na první, třetí, pátou, osmou a jedenáctou. Tangos plynou ve čtyřdobém pulzu a bývají živé, a právě tento pravidelný pulz z nich činí nejsnazší vstupní bod pro nováčka, který je chce sledovat nohou. Umělci si program volí sami, takže nic z toho není zaručeno. Je to posluchačská výbava a další průvodci na tomto webu se podrobněji věnují písním z Málagy.

• Soleá: dvanáct dob, vážná nálada
• Siguiriya: hluboká píseň, důraz na doby 1, 3, 5, 8 a 11
• Tangos: čtyřdobý pulz, často živé
• Palmas: tleskání, které drží compás

Etiketa v malém sále

Flamenco má svou vlastní tradici diváckých hlasů (Wikipedie spojuje slovo jaleo se slovesem jalear, povzbuzovat): jaleos jsou povzbudivé výkřiky, často arza nebo olé, jimiž diváci oceňují právě předvedený moment. Pro nováčka je nejbezpečnější následovat sál, ne ho vést. Podmínky vstupenky přidávají vlastní praktické pravidlo: jakmile představení začne, dveře se zavírají a vstup je možný jen mezi čísly. Přijďte včas, usaďte se, než se změní světla, a rozhovor si nechte na pauzy mezi skladbami, aby se zpěvákův hlas nesl sálem. Stejná logika platí pro potlesk: konec skladby je bezpečný okamžik.

Pro koho to není

Tuto část vynechejte, pokud chcete znát jen praktické podrobnosti k jedné vstupence; ty najdete v průvodci vstupenkami El Gallo Ronco. Nenahradí ani poslech hudby. Návštěvník, který chce formální lekci flamenco techniky, potřebuje kurz, a ten, kdo chce navštívit muzeum, má Muzeum flamencového umění, které má vlastní otevírací hodiny, jež stojí za to si před cestou ověřit. Berte představení v tablao jako zážitek, který máte nejprve procítit, a teprve potom jako téma ke studiu, a nechte výše uvedené souvislosti tiše spočívat vzadu v mysli, zatímco zpěvák pracuje. Pokud si zapamatujete jen jednu myšlenku, ať je to tep kytary: na něm visí zbytek večera.

Přečtěte si dále: Vstupenky na El Gallo Ronco